O víkendu se odehrálo další kolo 1. ligy žen, ve kterém bojujeme na čele tabulky. Náš tým vyjížděl do Svitav pro další důležité body. Náš tým měl zápas pod kontrolou a došel si pro vítězství 5:2.
Hráčkou minulého měsíce ledna se stala Pavla Buráňová. Útočně laděná obránkyně ženského áčka, kterou bohužel v letošní sezóně limitovalo zranění kolene, kvůli kterému musela sezónu předčasně ukončit. Povídání s Pájou naleznete níže.
Podle trenéra jsi byla stavebním kamene nejen vaší obrany - jak se s tím ztotožňuješ a jak jsi byla spokojená se svým výkonem?
Samozřejmě mě tato slova potěšila a lhala bych, kdybych tvrdila, že ne. Já osobně tuto sezónu bohužel moc pozitivně hodnotit nemohu. Do svého prvního zápasu jsem nastoupila až v polovině listopadu, a to poté, co jsem kvůli problémům s kolenem nemohla do začátku listopadu pořádně trénovat.
Jsem moc ráda, že jsem v zápasech, do kterých jsem nastoupila, mohla přinést i něco ze své hry, a bylo to vnímáno pozitivně. Sama za sebe mohu říct, že jsem s něčím ve své hře spokojená byla, s něčím naopak ne. Jsem zvyklá být hodně v kontaktu s míčkem a na hřišti, takže mi moc nevyhovovala hra na tři dvojice obránců. Mohu ale říct, že o to víc jsem si užila každé utkání, které jsme hrály v menším počtu, a snažila se tam dohnat, co jsem v těch ostatních nestihla.
Za stavební kámen sama sebe ale nemohu letos považovat už jen z toho důvodu, že jsem na hřišti kvůli kolenu fungovala pouze od listopadu do konce ledna, tedy tři měsíce.
V zápasech jsi často vidět i v útoku z pozice obránce...nepřemýšlela jsi někdy na přesunem na pozici útočníka?
Já sama ani ne, ačkoliv je mi to občas naznačováno spoluhráči, se kterými trénuji v rámci amatérské florbalové ligy - zde nastupuji většinou do útoku, často jsem (úspěšným i neúspěšným) exekutorem jejich akcí, a užívám si to.
V ženském florbalu je to pro mě ale jiné - zde si přijdu přínosnější v obraně. Přeci jenom je zde hra pomalejší, takže se mohu s míčkem rozběhnout a akce zakládat, což mě opravdu baví. Myslím si, že právě rotace pozic je v rámci hry důležitá, a pomáhá rozjíždět akce jinak, než nahozeními. Skrz tuto rozehrávku často pokračuji v běhu dál do útoku, tak se celkem často stane, že lítám kdesi vepředu. Ale většina spoluhráček je na to u mě už celkem zvyklá, tak doufám, že jim to moc nevadí :)
Raději střílíš góly nebo na ně přihráváš?
Obecně góly dávám velmi ráda (kdo taky ne). Reálně ale ve hře hledám v 99 % nahrávku. Nejraději bych byla, kdyby každý gól padl do prázdné brány po dokonalé kombinaci. Což je bohužel občas poněkud kontraproduktivní.
Byť jste na hřišti předváděly kvalitní výkony, tak na bod to stačilo jen proti Hradci. Co za tím stálo?
To je těžká otázka. Musím k nám být kritická - upřímně si nemyslím, že bychom podávaly tak kvalitní výkony, že bychom měly zaslouženě vyhrát všechna tato utkání. Ale je pravda, že bohužel mnoho zápasů nedopadne skrz neproměňování šancí (myslím, že statistiku trefených tyček bychom ale mohly vyhrát s přehledem) a hloupé góly do naší branky. Tím myslím špatné rozebrání hráček, naivní přístup ke bránění nebo klasické vteřinové zaspání předtím, než se člověk rozhodne udělat ten první krok. Ale věřím, že tyto věci do play-off vymizí, a co občas nevycházelo během sezóny, vyjde nyní na 120 %!
Co bys nám řekla k nadcházejícímu play-off? Máte s týmem nějaký cíl letos? Myslíte, že ho naplníte?
Letošní play-off se mi velmi těžko hodnotí, jelikož skrz operaci nejsem a nebudu jeho součástí jinak, než maximálně na pomocně-trenérském postu. Cíle jsou ale jako vždy nejvyšší - odehrát kvalitní zápasy a dostat se co nejdál, ideálně až do finále.
Chtěla bys vzkázat něco našim fanouškům?
Moc díky za dosavadní podporu, a především děkuji za podporu budoucí. Jelikož holky vás v následujících bojích budou potřebovat!