Florbalový klub Aligators (FbC Aligators) již působí ve florbalovém prostředí od roku 1997. Ve svých počátcích nefungoval ještě jako jeden klub, ale začínal v několika samostatných družstvech pod hlavičkou Orla, Sokola a základních škol (ZŠ). Postupně se tyto subjekty spojily a vytvořily jeden florbalový klub. V letošní sezóně 2017/18 je 23 družstev, což nás řadí mezi 10 největších klubů v republice. Nejen že máme kompletní mužskou i ženskou strukturu, ale v některých kategoriích máme i více družstev (mladší žáci a elévové tři družstva, přípravka dvě družstva) V současné době působíme a spolupracujeme s obcemi Klobouky u Brna, Šitbořice, Brumovice, Moutnice, Bučovice a Pozořice, které nás finančně podporují. Také domlouváme spolupráci se ZŠ Sokolnice.

   V posledních několika letech se nám toho hodně povedlo, ale i nepovedlo. Velikost našeho klubu nám dělá velké radosti, ale taky velké starosti. V tomto článku bych se rád věnoval oběma těmto stránkám našeho klubu.

   Za 20 let se nám určitě povedlo hodně. Vybudovali jsme v amatérském prostředí malých měst a vesnic fungující a stále se rozvíjející klub. Nejen, že narůstá kvantita, ale kvalita hráčů. Důkazem jsou i naše úspěchy, jako vybojování Národní ligy mužů, třetí nejvyšší soutěže, postup žen do první ligy, kde se drží na výborném třetím místě. Velice úspěšná máme mladá děvčata, například dorostenky dosáhly v sezóně 2011/12 stříbrné medaile v celostátních play – off ligy dorostenek. V loňském roce vyhrály dorostenky Jihomoravsko-Zlínskou ligu a v té letošní ji stále vedou. Naše hráčky mají i několik medailí ze školských soutěží, kde reprezentovaly školy, co s námi spolupracují (Těšany, Pozořice, a dokonce zlaté Šitbořice a Sokolnice). V neposlední řadě se musíme zmínit i o naší první juniorské reprezentantce, Lence Novotné, která v současné době hraje v extraligových Židenicích. V chlapecké části máme také nemalé úspěchy, například v sezóně 2013/14 vyhrály junioři 3. ligu juniorů a postoupily do 2. ligy. Od počátku bojují naše chlapecká družstva o nejvyšší příčky v tabulce. Rozrůstá se se i trenérská základna, především z řad hráčů, ale i rodičů. Naši trenéři se dále vzdělávají, tedy zvyšuje se i kvalita tréninků. A to vše v podmínkách amatérského klubu, který nemá vlastní sportovní halu a týmy tvoří hráči ze čtyř okresů.

   Tento amatérský styl řízení klubu je na jednu stranu výhodou, ale vzhledem k naší velikosti i velkou nevýhodou. Za těch 20 let se nám povedlo několikanásobně zvýšit příjmy, a to díky dotacím z obcí, kraje a státu, ale i florbalové unie a darům sponzorů. Za rok 2017 budou příjmy činit 1,5 milionu korun. Členská základna se ale zvýšila vícenásobně než příjmy, a proto jsme museli zavést členské příspěvky. I tak jsou naše příspěvky výrazně nižší, než u klubů stejné velikosti třeba v Brně. Zde se bere florbal jako služba a příspěvky zde činní kolem 7000 Kč za rok i od těch nejmenších. V klubu působí většinou tři profesionálové (sekretář klubu, manažer a hlavní trenér + placení trenéři jednotlivých družstev). U nás se výrazně změnila situace od 1.7.2017, kdy jsou u nás první sezónu placeni trenéři + první profesionální zaměstnanec, který je ale zároveň sekretář, hlavní trenér a manažer klubu. I tak se nám stále nedaří shánět dostatek trenérů na všechny tréninky. Například do Šitbořic, kde je po Kloboukách nejvíce hráčů našeho klubu, jezdí po mém odchodu dva trenéři z Brumovic a jeden ze Sokolnic. Bohužel dlouhodobě se z místních rodičů a hráčů nedaří udělat trenéry. Ale není to jen problém Šitbořic. Proto náš klub stále potřebuje větší zapojení hráčů a jejich rodičů do činnosti klubu (například pomoc s tréninky, pořádáním turnajů a sháněním finančních příspěvků). Proto i tímto žádáme hráče, rodiče, kteří by měli zájem pomoci s trénováním, aby se nám ozvali.

   Dalším velkým problémem je sportovní hala. V žádné z hlavních obcí našeho klubu nemáme halu, kde by se daly hrát domácí zápasy mužů a žen, kam by se jistě došlo podívat hodně diváků. Proto pořádáme zápasy mužů v Hodoníně a žen v Rousínově. Ale i zápasy mládeže pořádáme mimo tyto obce, a to v Rousínově, v Tuřanech, Slavkově a Křenovicích. Mladší žáky a starší žákyně hrají v Dambořicích. Jediné turnaje, které můžeme pořádat v domácím prostředí jsou turnaje mladších žákyň, přípravek, elévů a elévek, a to v sokolovně Šitbořicích. Zápasy se hrají jen se třemi hráči na hřišti. Podobná situace
jako se zápasy je i s tréninky. Hráči od mladších žáků výše dojíždí na tréninky do vzdálených tělocvičen, kde zase nastává problém s odvozem. Proto se trénuje i v malých tělocvičnách, například v ZŠ Klobouky, v sokolovně v Šitbořicích. Nejmenší tělocvična, kde trénujeme je orlovna v Moutnicích, která však zase nestačí kapacitně. Když se sejde v tělocvičně 25 hráčů o velikosti 11×22, je náročné udělat kvalitní trénink. Snad se v budoucnu podaří v některé z nejvíce hráčsky zastoupených obcích jako Klobouky nebo Šitbořice, postavit nová velká tělocvična, která by pomohla nejen rozvoji florbalu, ale všeobecně sportu.

  Posledním dlouhodobým problémem je sladění spolupráce jednotlivých družstev. V minulosti byla u nás družstva samostatná (kromě ženské části), což obnášelo shánění finančních prostředků a řízení družstva. To ale nebylo dobré, jelikož pro mladé hráče bylo těžké se dostat do A týmu nebo B týmu mužů, jelikož vedení klubu do toho nemohlo zasahovat. Proto se od letošní sezóny snažíme toto změnit, ale je to hodně těžké. Na jednu stranu očekávají některá dříve samostatná družstva rychlé řešení dlouhodobě špatné situace družstva, na druhou už moc nechtějí, aby jim do fungování vedení zasahovalo. Bude to ještě hodně náročné, ale věřím, že najdeme se všemi společnou řeč.

   V závěru bych rád napsal, že situace našeho klubu je velmi dobrá, ale ještě nás čeká hodně práce, aby byla výborná. Z těch všech problémů a starostí by nám asi nejvíce pomohlo sehnat více zapálených lidí, kteří by klubu pomáhali, například jako trenéři, vedoucí družstev, pomohli by nám s pořádáním nebo propagací či sháněním sponzorů klubu. Můžeme mít spoustu cílů, plánů a způsobů zlepšení fungování, ale bez zapálených lidí je nemůžeme realizovat.

   Přeji Všem našim hráčům a hráčkám, trenérům a trenérkám, rodičům a dalším příznivcům našeho klubu hodně štěstí, zdraví a úspěchů v novém roce. Ať se vám daří ve florbalovém a osobním životě. Budu se těšit na naši další spolupráci v roce 2018.

                                                                                                                                                 Jaroslav Hála – předseda klubu